Kdo je vlastně léčitel?

Často si kladu otázku, kdo že to vlastně ten léčitel je? Co vlastně dělá? 

Z mého dětství si léčitele pamatuji spíše jako bylinkáře, lidi co znali věci, které druzí nevěděli. Poradili kdy a jak co jíst, jaké bylinky si vařit, z čeho si dělat obklady. Nebo byli i tací, co na vás pokládali ruce a energií vás dokázali zázračně uzdravit. Nebo ti, kteří dokázali napravovat vymknuté klouby. Ale vše dohromady, to vše bylo něco jako malé zázraky. Většinou totiž uměli právě to, co neuměli lékaři. 

A jak je to dnes? Lékaři dnes již také pomalu umí dělat zázraky (aspoň v očích mnoha lidí). Navíc ve svých lécích často podávají právě ty byliny, které dřív používali především léčitelé. 

Chcete-li být zdraví, potřebujeme být sami sebou.

A dnešní léčitelé? Doba se posunula a lidové léčitelství se také posunuje. Stále více se posouvá do krajin práce s jemnějšími energiemi. Přesto však dnešní léčitel, stejně jako dřív, dává lidem naději, dává jim svůj čas, který už pro ně lékaři tolik nemají. Dál léčí energiemi, ale ty energie už nepůsobí tolik zázračně jako dřív.

Ale co tedy tyto energie dělají? Jsou vůbec skutečné? Ano jsou. Ale dnes se po vás, jako po člověku hledajícím uzdravení, už žádá více než před padesáti lety. Už není potřeba pouze důvěra ve schopnosti léčitele, ale očekává se i vaše aktivní spoluúčast a to v rovině duchovně duchovní. 

Neléčím vás, léčíte se sami. Já vás pouze doprovázím.

Ano, léčivá energie je pravá, ale často se právě zaměřuje na váš duchovní posun. Proto vyléčení nebývají tak zázračná, ale přicházejí postupně, spolu s vaší prací na sobě. 

Při práci s takovým léčitelem si sami aktivně vyhledávejte další léčebné metody, sebepoznávací kurzy, toulky přírodou. A hlavně prohlubujte svoje vlastní cítění, které vás včas varuje před tím či oním léčitelem, lékařem nebo před sebou samým. 

Neházejte odpovědnost za své zdraví na druhé, je to vaše zdraví.